Historie

   
   Steroidy jsou výsledkem více než sto let trvajícího výzkumu v oblasti hormonální kontroly. Původním záměrem vědců bylo stvoření elixíru mládí. V roce 1889 si Dr. Brown-Sequard aplikoval extrakt z varlat psa a pocítil „omlazující“ efekt – zejména v oblasti mezi koleny a pupkem.

   Další zajímavou kapitolou byla transplantace opičích varlat. Nakonec bylo ovšem jediným trvalým účinkem onemocnění těchto osob opičí formou syfilisu.

   V polovině 30-tých let 20. století došlo k průlomu. Německý farmakolog Dr. Laqueur izoloval krystalky z býčích varlat. Holandští chemikové látce dali jméno testosteron. Netrvalo dlouho a testosteron se podařilo syntetizovat.

   Zjistilo se mimo jiné, že má anabolické účinky, tedy podporuje nárůst svalové hmoty a síly. Na začátku 40. let  se začalo uvažovat o jeho aplikaci ve sportu. První doložený případ používání steroidů pochází z roku 1931, kdy švédští sportovci používali produkt zvaný Rejuven – německý lék s testosteronem.

   V roce 1954 se jistý Dr. Ziegler, spolupracující se vzpěračským týmem USA na přípravě pro šampionát ve Vídni doslechl, že sovětští vzpěrači používají deriváty testosteronu. Na konci padesátých let tak vznikla první ověřená studie o použití steroidů ve sportu. V roce 1959 sledoval účinky použití Dianabolu u kalifornských vzpěračů. Jeho nadšení poněkud oslabila zpráva, že někteří sledovaní sportovci používají až dvacetinásobek doporučené dávky. Svůj výzkum ukončil s následujícím komentářem: „Ztratil jsem zájem, nemám chuť spolupracovat s lidmi, o výšce jejichž IQ vážně pochybuji.“

   Prvním kulturistou, který prokazatelně používal steroidy, byl Mr.Universe Bill Pearl. V roce 1958 se od Dr. Jonese (výrobce strojů Nautilus) dozvěděl o tajemné chemikálii, kterou užívají Sověti. Nakonec vyzkoušel Nilivar, veterinární steroid pro léčbu dobytka. Během 3 měsíců nabral 12kg.

   V průběhu 60. – 70. let se užívání steroidů mezi kulturistickou špičkou velmi rozšířilo a situace nakonec přerostla veškerou možnou kontrolu. 

   Roku 1939 byla podána zpráva zdravotní organizaci Ligy národů, která obsahovala tvrzení, že podávání pohlavních hormonů může zvýšit sportovní výkon. 

   Současná historie užívání AAS začíná rokem 1954,kdy je zneužili ruští a američtí vzpěrači na mistrovství ve Vídni. O dva roky později, v roce 1956 vyrobila farmaceutická společnost Ciba první orální steroid, který nesl jméno Methandrostenolon. V tomtéž roce si již stihlo mnoho sportovců ve Spojených státech tento přípravek opatřit a užívat jej ještě před olympiádou v Melbourne. Dříve než se konala olympiáda v Mexiku, se užívání AAS natolik rozšířilo, že se z něj stalo mezi sportovci ,,veřejné tajemství´´ a bylo jich zneužíváno hlavně v silových sportech a v atletice.

   V roce 1975 byli anabolické steroidy připojeny na seznam látek zakázaných Mezinárodním olympijským výborem. Ale i přes uvedení na tento seznam se jejich zneužívání stále více rozšiřovalo, převážně v běžeckém odvětví atletiky. Zájem veřejnosti o tyto látky poté stále rostl a vyvrcholilo to odebráním zlaté medaile na olympiádě v Soul kanadskému sprinterovi Benu Johnsonovi, který vyhrál nedovoleně sprint na 100m.